V pátek 20. září jsme se vydali na procházku po stopách havlíčkobrodských pověstí. Před knihovnou na nás čekala paní průvodkyně z Muzea Vysočiny, která nás při procházce po Brodě seznamovala s méně známými brodskými pověstmi.  Naše putování začalo na věži kostela Nanebevzetí Panny Marie. Poctivě jsme spočítali všech 139 schodů, které nás přivedly na vyhlídku. Cestou nahoru jsme si měli možnost prohlédnout nejstarší funkční zvon u nás, Vilém,  a další dva Barboru a Václava. Na věži jsme si poslechli pověst o lakomci a pokladu. Odtud jsme se přesunuli k Sázavě pod kostel svaté Kateřiny, kde se dříve nacházel brod přes řeku, a poslechli si pověst o hrnčíři, díky kterému bylo v Brodě objeveno stříbro. Podél řeky jsme došli až k místu, kde prý dříve stával hrad Bělohrad, po němž je pojmenována nedaleká ulice, a vyslechli jsme si pověst o majiteli hradu a jeho dvou dcerách. Cestou zpět jsme se zastavili v Dolní ulici před domem U Kozlíčků a poslechli si poslední pověst. Velmi příjemnou procházku jsme zakončili v Muzeu Vysočiny, kde jsme si vyrobili jednoduchý kalíšek na svíčku. Z muzea jsme se vydali navštívit Štáflovu chalupu, která patří k nejstarším lidovým stavbám u nás. Její nejstarší část pochází z 16. století. Během výkladu milé paní průvodkyně jsme si prohlédli zachovalý povalový strop, dýmnou jizbu i černou kuchyni. Naprosto nadšeni jsme byli ze zdejšího antikvariátu. Odcházeli jsme plni dojmů a s batohy napěchovanými knihami a drobnými suvenýrky. Vzhledem k tomu, že nám přálo i počasí a na celou cestu nám svítilo sluníčko, báječně jsme si celé dopoledne užili.                                                   

J. Kandrová a čtvrťáci