B o h u s l a v       R e y n e k

 

 

* 31. 5. 1892 Petrkov u Havlíčkova Brodu
+ 28. 9. 1971 Petrkov u Havlíčkova Brodu

      Básník, překladatel z francouzštiny a němčiny, spolupracovník vydavatele J. Floriana ze Staré Říše, grafik, vydavatel bibliofilií. Celé jeho dílo, vycházející na počátku z expresionismu, je prodchnuto hluboce prožívanou křesťanskou spiritualitou vnímající člověka i přírodu v dimenzích spásy a zavržení.

     Narodil se v rodině statkáře. Obecnou školu navštěvoval v sousední vsi Svatý Kříž. Když otec statek v Petrkově pronajal a celá rodina se odstěhovala do Jihlavy, studoval na německé reálce, kde na něho měl značný vliv M. Eisler (pozdější docent dějin umění na vídeňské univerzitě), který v R. probudil zájem o poezii a malířství. Na otcovo přání odešel do Prahy, kde začal studovat zemědělský obor na c. k. Vysoké škole technické, kterou však už v listopadu pro naprostý nezájem opustil a vrátil se do Petrkova, odkud se v prosinci vydal na svou první cestu do Francie (Bretaň); tehdy také začal psát poezii (první verše otiskl 1913 v Moderní revui) a malovat. U nájemce rodinného statku pracoval jako nevoják i v době 1. světové války. Roku 1914 se seznámil se staroříšským vydavatelem J. Florianem, s nímž úzce spolupracoval až do jeho smrti. Reynkovy překlady, původní práce i grafiky spoluvytvářely charakter nejrůznějších edic (hlavně Dobrého díla) tohoto vydavatelství. Sám působil jako vydavatel bibliofilské edice Sešity poezie (vycházela v Petrkově 1921-27, celkem 7 sv.), v níž vyšly jeho původní práce a řada jeho překladů z německé a francouzské poezie; výtvarně spolupracoval především s J. Čapkem. Pracoval také pro vydavatele J. V. Pojera v Brně (svými edičními náměty a překlady spoluvytvářel charakter Pojerovy bibliofilské edice Atlantis) a s V. Vokolkem v Pardubicích. Zaujat básnickou prvotinou Ta vie est la... (1923) vydal se t. r. do Grenoblu, aby se seznámil s její autorkou Suzanne Renaudovou (1889-1964). Roku 1926 se s ní oženil. Její další lyrická tvorba má meditativně nostalgický ráz, jímž je tematizováno autorčino odloučení od rodné země i spojitost s tragickým osudem Čech (Chvála oběti). V období 1926-36 žil s rodinou pravidelně půl roku ve Francii a půl roku v Petrkově, kde po otcově smrti zůstal trvale a ujal se řízení statku. Ve Francii se spřátelil s J. Gionem, M. Jacobem a G. Bernanosem. Mezi českými spisovateli našel přátele ve F. Halasovi, V. Holanovi a I. Divišovi; z výtvarníků pak v J. Čapkovi, V. Hofmanovi a J. Šerých. Vystavovat začal roku 1929. Za německé okupace byl R. 1943 přinucen pronajmout statek Němcům a v únoru 1944 opustit Petrkov. Přestěhoval se i s rodinou do Staré Říše k dětem J. Floriana, kde zůstal až do konce války. 1945 se vrátil do Petrkova a opět hospodařil na statku, který se však 1949 stal součástí Státních statků v Petrkově; jako jejich zemědělský dělník pak pracoval do roku 1957. Poté se až do své smrti věnoval především grafické tvorbě a psaní poezie. Byl pohřben vedle S. Renaudové v hrobě svých rodičů na hřbitově ve Svatém Kříži u Havlíčkova Brodu.

Zdroj - Lexikon české literatury