Adaptační kurz žáků 6. třídy

V letošním školním roce došlo na naší škole ke spojení dvou pátých tříd a vznikla třída šestá. Aby měly děti možnost se co nejlépe poznat, rozhodli jsme se, že vyrazíme na týdenní adaptační kurz. Chtěli jsme posílit pozitivní vztahy ve třídě, stmelit kolektiv a naučit je týmové spolupráci. Dík patří všem rodičům šesťáků, že nás v naší aktivitě podpořili. Po návratu žáci věnovali hodinu slohu vyprávění na téma Náš adaptační pobyt. Autorkou následujících řádků je Adélka Hejlová:

Nastal ten den, kdy odjíždíme na týdenní pobyt, na „adapťák.“ Balila jsem se sama, mamka mi to jen zkontrolovala. Měla jsem kufr, tašku a batůžek na výpravy. Ve škole jsme se museli nejdříve otestovat. A potom jsme konečně vyrazili.

Cesta trvala zhruba dvě a půl hodiny a byla v pohodě. Jednou jsme zastavili na svačinu, ale víckrát ne. Přijeli jsme do Růžené a na první pohled nám to připadalo jako hrůza. Chatky byly pro šest lidí, ale my jsme byli jenom tři. Přišli k nám na návštěvu kluci, říkali jsme si, že se nám tam nelíbí. Po ubytování jsme šli na nástup a tam jsme se dozvěděli, že nás budou rozřazovat do kolejí, protože celý pobyt bude inspirován příběhy Harryho Pottera. Střídali jsme se u „kouzelného“ klobouku, který nás umísťoval do kolejí. Mě poslal do Nebelvíru.

Potom jsme šli hrát běhací hry, které byly zajímavé a pro nás neznámé. Po nich nás čekal oběd a po něm polední klid. Po jeho skončení jsme šli na nástup, kde jsme tančili. Každý den stejný tanec, ale zábavný.

Poslední den jsme hráli dvě hry na body. Ta poslední mě hodně bavila. Šlo tam o nakoupení zvířátek a potřebných věcí na jejich chov. Zvířátka byla jednotlivě obodována. A večer byla úžasná diskotéka. Po rozdání diplomů a náramku jsme si měli jít balit. Šli jsme s holkami na chatku a povídali jsme si o naší radosti z vítězství koleje Nebelvír i za nejlépe obodovanou chatku. Přitom jsme si vyklidili vše ze skříní a sbalili do kufrů a tašek. Museli jsme sundat povlečení a prostěradlo z postele. Vedoucí obcházeli a kontrolovali chatky a my jsme si začali odnášet kufry do autobusu. Rozloučili jsme se s našimi vedoucími, nastoupili do autobusu a jeli jsme do Lípy, kde nás čekal oběd.

A teď shrnutí mých pocitů. Bylo to tam super. Moc se mi tam líbilo a chtěla bych jet znovu.

autor Adéla Hejlová (upraveno)