Cyklistický kurz 5. třídy ve Štířím Dole

V úplném závěru loňského školního roku odjeli páťáci na odložený cyklistický kurz. Čtyřdenní putování na kolech jsme si opravdu moc užili. Počasí vyšlo, parta byla skvělá a o zážitky nebyla nouze…

První den jsme se vypravili prozkoumat okolí a rozdělili se do dvou cyklo-družstev podle výkonnosti. Ne, že by jedno družstvo bylo horší či slabší, ale potřebovali jsme prostě dva týmy. Projeli jsme kolem rybníku Řeka, zastavili se v oboře u prasátek, dojeli do Nového Ranska na zmrzlinu a zase zpět na Štíří Důl. Hráli jsme hry v areálu, luštili morseovku, sportovali…Fotbal a přehazovaná bylo naše heslo každý den. Večer jsme se zahřáli po celodenním výpeku na sluníčku ve vířivce, zapisovali si důležité informace do deníčků a zpívali písničky s Jarouškem, který nám hrál nádherně a s nadšením na kytaru…prostě nádhera.

Druhý den bylo krásně, slunečno a vedro. Čekala nás celodenní výprava přes Sobíňov a Bílek do údolí Doubravy. Údolí jsme si samozřejmě prošli pěšky…a strašně jsme se těšili, až opět nasedneme na kola. Přece jen 36 stupňů a jasná obloha vyzkoušela naši odolnost a vytrvalost. Obstáli jsme na jedničku, ale potřebovali jsme nutně doplnit pití. Naštěstí mladíci, u kterých jsme si zaparkovali kola, se o nás postarali a následně i paní, která v Bílku prodávala motorky a čtyřkolky…takže sláva, žízní jsme neumřeli a byli jsme připraveni vyrazit na zpáteční cestu. Po návratu do rekreačního střediska jsme nepadli únavou, jak by se dalo očekávat, ale hned jsme odběhli na fotbal a přehazovanou, která nás strašně všechny bavila. Večer opět deníček a písničky s kytarou…

Třetí den jsme dopoledne hledali poklad, tedy tři poklady: na zemi, pod zemí a ve vzduchu…nebylo to ovšem tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Napřed jsme v jednotlivých týmech (které máme od prvního dne), museli najít a sesbírat kartičky, pak je vyluštit a zjistit první indicie….co vlastně znamenají? Mohli jsme položit otázky, abychom zjistili něco víc o pokladech, ale před tím celý tým musel splnit zadaný úkol…ale jak se správně zeptat, abychom zjistili, co chceme vědět? Chvíli nám trvalo, než jsme doladili systém a zjistili, na co a jak se máme ptát, ale poučili jsme se ze svých nezdarů a dali jsme to. Všechny poklady (v písku, v potoce, na stromě) byly nalezeny…a posléze snědeny. Po obědě jsme vyrazili na kolech k Velkému Dářku, do Polničky, k Pilské nádrži a do Račína. Prohlédli jsme si Olšiakovy sochy a vyfotili se u nich. Opět vedro, sluníčko a modré nebe…jsme umordovaní, opálení, ale šťastní. Dokázali jsme to, ujeli jsme celou cestu bez jediné nehody. Večer zase vyhřívací vířivka, aby toho tepla nebylo málo, zápisky, hry a zpívání s Jarouškem. Náš největší hit byl Svařené víno červené….

Poslední čtvrtý den jsme měli na programu jízdy zručnosti a pomalosti v areálu, uspěli jsme na výbornou…trasy jsme si projeli několikrát, abychom je zvládli a uměli si poradit. Pak už nás čekalo jen balení a úklid…strašně se nám domů nechtělo…bylo to úžasně fajn….ale 30.6. se rozdávalo vysvědčení, nebylo možné jinak.

Závěrem bych chtěla moc poděkovat všem páťákům, kteří byli naprosto úžasní a skvělí po všech stránkách a já jsem měla mnohokrát slzy v očích. Jsem na vás pyšná, milí páťáci.

Tatínkům a kolegyním za skvělou spolupráci, pomoc a výbornou náladu, která provázela celý náš pobyt.

Panu Součkovi za odvoz všech kol a materiálu, kterého také nebylo málo.

Děkuji mockrát vám všem. Šárka Bucherová